"Nemoc, Šílenství, Smrt, to jsou andělé, kteří bděli nad mojí kolébkou a provázeli mě po celý život"

Září 2008

Tohle mluví za vše..

29. září 2008 v 21:17 | Charlizee |  Co mě bere ♥
Tohle prostě mluví za vše.. Nemám k tomu co dodat..

Už nechci..

28. září 2008 v 15:54 | Charlizee |  My Emotion
Srdce mi to trhá na cucky.. Poslední dobou už to vážně nezvládám.. Jenže proč nedokážu mluvit? Proč to nedokážu říct narovinu?
Ale proč se toho nemůžu zbavit? Už to trvá víc, než půl roku.. To se nedá vydržet.. Ani když se opravdu snažím, tak ho nedokážu vyhodit z hlavy..

A tohle mi nikdo nevyvrátí..

8. září 2008 v 13:35 | Charlizee |  My Emotion
Že i když vám spousta lidí říká: "Chci slyšet pravdu.", tak tu pravdu slyšet nechtějí. Protože když jim pak tu pravdu někdo řekne, tak hledí jak vyorané myši a zacpávají si uši.
Myslím, že první by si měl člověk ujasnit, jestli je schopen se smířit s pravdou, ať už je jakákoliv a ne jen s pravdou, která by vyhovovala jemu a jeho osobním pohnutkám.
Je to tak - prostě si lidi zvykli nalhávat něco jeden druhému. Ale proč? Někdy mám pocit, že je potřeba se do toho člověka taky pěkně obout a říct mu: "Čum na realitu a přestaň si už něco nalhávat."
Proč člověk, který vám řekne svůj názor - ať už je sebekrutější - musí být ve vašich očích špatný? Jednou si stěžujete, že vám nikdo neřekne nic upřímně a realisticky. A když vám to pak někdo řekne, tak fňukáte, že to není to, co jste chtěli slyšet a že to není a ani nemůže být pravda, protože je to podle vás prostě jinak.
Člověk by se tady na tom světě mohl zbláznit.
Ale za svými názory si stojím - můžu se omluvit za příkrost a způsob podání, ale nikdy ne za to, co si myslím. Kdybych se totiž omlouvala za to, co jsem řekla - co bylo v mé vlastní hlavě - tak bys shazovala sama sebe.
A neříkám, že můj názor musí být prostě nejlepší nebo správný, ale je můj.. A nikdy mi ho nevezme jen proto, že se mu prostě nehodí do krámu..
A je rozdíl s někým diskutovat o jeho názoru a mezi tím, když někomu jeho názor vymlouváte..