"Nemoc, Šílenství, Smrt, to jsou andělé, kteří bděli nad mojí kolébkou a provázeli mě po celý život"

Pátek 11.7.2008

16. července 2008 v 11:22 | Charlizee
Tak tenhle den byl ve znamení brzkého příjezdu do Vizovic. Snad kolem desáté. To se ještě nic nedělo. V každém případě jsme si s Eliškou poseděly hodinu a půl u stanu v kempu, až nás nakonec přišel vysvobodit Ondra - mazaný týpek, nás vzal k toxické říčce protékající Vizovicemi, aby se mohl vykoupat (mám takový dojem, že tam strávil půl dne).
Pak se mi všechno nějak motá v hlavě, ale vím, že jsem zaslechla kousek Jaksi Taksi - Optimista. Dál už jsem nevnímala. Taková příjemná pohodovka na dopoledne. Lehce nadzvedla náladu.
Pak jsme zaběhli na Dark Gamballe. Trochu se mi to opět motá v hlavě, ale pokud si dobře vzpomínám, měl zpěvák klobouček s rohama. To už taková pohodovka nebyla. Čímž nechci říct, že to nebylo dobré. Naopak. Paráda. Akorát jeden velký problém - bylo vedro, takže se to obešlo bez paření.
Fourever jsme museli bohužel vynechat, kvůli návštěvě stanu mojeho, který vychrapoval kocovinu. No a o Engel a The Sorrow jsme bohužel přišli, protože jsme seděli v hospodě. Nedá se.
No a pak přišli mí vytoužení Haggard. Bohužel, dobrá nálada mě opustila ve chvíli, kdy mi v tašce prasklo pití a rozmočilo totálně všechno, co jsem tam měla. Program v háji, kapesníky taky. Náhradní triko a šátek mokré. Nemluvě o tašce a mikině. Takže nálada zkažená a šla jsem leda tak do prdele. Co mě vytáčelo víc, že můj prostě nedokázala pochopit, proč jsem tak nasraná.
Ovšem do Sabatonu jsem se uklidnila a naplno si užila parádní show. Skupina opět sehraná do nejposlednějšího detailu (ty jejich doprovodné vokály prostě žeru). Nedá se nic dodat. Celý koncert jsem pařila a házela hlavou jako šílená. Sabaton prostě a jednoduše předvedli jeden z nejlepších koncertů na MOR 2008 - a k jejich štěstí ani neměli problém se zvukem.
Annihilator jsem si dovolila vynechat, protože po prvních deseti minutách trashového šmidlání jsem se začala nudit. A nepomohla tomu ani snaha pařit. Tak jsem to vzdala a šla si projít stánky.
Nakonec jsem z důvodu únavy jela domů už kolem jedenácté, takže jsem vynechala Oomph!, na které jsem se taky těšila. Ale tak představa vyspání se v posteli déle jak čtyři hodiny to jistila, takže zas tak moc nelituju, i když by to určitě stálo za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama