"Nemoc, Šílenství, Smrt, to jsou andělé, kteří bděli nad mojí kolébkou a provázeli mě po celý život"

Some one important

25. listopadu 2006 v 16:15 | Charlizee |  My Emotion
Zase takový rozpolcený víkend....

No jako začalo to už včera. Zase se mi moc nechtělo do tanečních, ale nakonec jsem se donutila. Tak jako nakonec jsem moc nelitovala. Všimla jsem si, že klukům už to většinou začíná jít a naopak já začínám trochu zaostávat, takže tam odteď budu raději chodit pravidelně - pze cvičení dělá mistra že... Na druhou stranu, jsem zvědavá, jak dlouho mi tohle rozhodnutí vydrží (nejspíš do příštího pátku :D)
No pak skončili taneční a na mě vám padla taková strašná... to ani nebyla deprese, spíš jakýsi pocit néměcenosti nebo já nevím jak to nazvat.... možná sebelítost... zklamání... Nevím jak to vyjádřit a nějak se mi ani nechce psát ten důvod. Jen jsem si tak nějak uvědomila, že poslední dobou ubývá lidí, o kterých bych řekla: to je opravdový přítel a toho si vážím. :(
No takže jsem páteční večer strávila doma (i přesto, že "kámoška" měla oslavu sedmnáctin - a důvod je venku), navíc v Golemu nic nebylo. Hehe, dívala jsem se teda na Harryho Pottera. Tak nějak dívala no - pustila jsem si do toho mp3 a to jste měli vidět, jak Harry valil na Nightwish :D Pak mě to přestalo bavit, pze jsem to viděla už mockrát a navíc knížce se to podle mě nevyrovná a ještě než Harrouš stihnul zabit baziliška jsem to vypla.
Jako v noci jsem měla takové ty střídavé stavy spánku a polospánku což vyvrcholilo ráno, kdy si nejsem schopná uvědomit jestli se mi to zdálo nebo jsem si to sama vsugerovala do hlavy, no prostě že jsem si v Golemu uletěla s jedním svým spolužákem... no jako šílené představa :D
No a dneska jsme byli u babičky. No jako byl tam ještě strejda. Nevím proč, ale tak nějak jsem šla za dědou a on si tam hrál s foťákem, tak jsem se ho na to začala ptát... No on děda dřív pracoval ve Fotografii a má takový ten starší profesionální foťák, jak se na něm všechno musí seřizovat ručně - dokonce aji přetáčení filmu :) Nevěřili byste, jak to je zajímavé se to všechno "naučit".
Tak nějak jsem si přitom uvědomila, jak to máme v dnešní době jednoduché. To máme samé foťáky a nevím co, a všechno se nám to nastavuje skoro samo. No tak jako je jasné, že prostě je rozdíl mezi tím co máme doma a tím co má doma profi fotograf že jo, ale fakt jsem se o focení dozvěděla zajímavé věci.
No a teď sedím doma. Po návštěvě prarodičů jsem si uvědomila, že bych teda snad opravdu někomu chyběla, kdybych umřela, což ve mě vyvolává určité pocity lítosti nad tím, že jsem kdy byla schopná nad tím uvažovat.
Večer se zase chystám do Golemu s Kámoškou (zdůrazňuji slovo Kámoška, pze Eliška je opravdu super holka a nemyslí jen na sebe). Tak doufám, že to dopadne aspoň tak dobře jako minule (ne-li ještě líp, ale to už bych toho chtěla asi moc :)).
No tak ne úplně ten samý, ale podobný má děda doma :) Plus k tomu ještě blesk (fakt velký - dvojitý) a motor :)
Takové sny bych taky někdy chtěla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama