"Nemoc, Šílenství, Smrt, to jsou andělé, kteří bděli nad mojí kolébkou a provázeli mě po celý život"

Dealerka VII

22. listopadu 2006 v 20:08 | Charlizee |  © Dealerka
No další díl... mo c se nesmějte :D

"A tvůj táta s vámi nebydlí?" -"Nikdy jsem ho neviděla." Odpoví mi lhostejně. Nechci porušit tuhle atmosféru nějakými blbými otázkami a tak jsem raději ticho a jen ji sleduju.
"Četl jsi někdy Sofiin svět?" zeptá se mě asi po pěti minutách, kdy jsme se na sebe jen koukali. "Ne. O čem to je?" vlastně mi ani nepříjde divný, že se se mnou chce bavit o knížce. Na tohle téma se dá debatovat celé hodiny a to já rád. "Je to taková filozofická knížka. Myslím, že by se ti mohla líbit. Je to na zamyšlení." -"Myslíš, že vypadám jako kluk co rád přemýšlí?" jen se ušklíbne. "No dobře. Dám na tebe a půjčím si ji." -"Nenutím tě do toho. To zase ne." -"Já vím, že ne." Rozesmějeme se.
"Tak se měj." Rozloučí se se mnou a zlehka, ale intenzivně mě políbí. "Kdy se zase uvidíme?" -"Ve středu budu v klubu, ale to ty asi ne." -"Ještě nevím. A hele ty nemáš školu nebo co?" -"No to mám. Zvládnu to. Máme až na devět. Ale co ty? Ty snad nechodíš do školy?" -"Říkal jsem ti přece, že když tady teď točíme desku, tak máme dočasné uvolnění ze školy." -"Fajn. Tak přijď ve středu!" rozesměje se, znava mě políbí a vystrčí mě z bytu na chodbu.
BEKY
No tak tohle je k nasrání. Tom nikde a na mě se tady lepí tenhle sexy týpek. Kdybych alespoň věděla, že by mi to stálo za to. No jo já vím - nechodím s ním a skoro se neznáme, ale něco mě na něm přitahuje a já bych nerada podrazila člověka, se kterým si rozumím. Zajímalo by mě, jak to bere on.
"Tak pojď." Zašeptá mi ten týpek do ucha, chytne mě za ruku a vede k jednomu z pokojů. No jo - Igor myslel na všechno, když tenhle klub zakládal.
Položí se na postel a já tam stojím jak trubka. Ještě minulý týden bych šla na to bez kecání. "Tak bude něco?" zeptá se trochu nervózně. "No víš já nevím… spíš ne." Vzdychne a beze slova odejde z pokoje, jdu za ním. Ještě, že to vzal tak v klidu.
"Beky?" škubnutím se otočím. Tom. A vyděl mě vycházet z toho pokoje? Tohle se může stát jenom mě a zrovna když nic nebylo. Hledí na mě ublíženě a naštvaně. Nene Beky. Tohle si nenechám líbit. Nikdy jsem nikomu nic nevysvětlovala a nezačnu ani teď. Je vidět, že je naštvaný. Zprudka mě chytne za paži a odvede zpátky do pokoje. Zamkne.
Pochoduje sem a tam a vypadá rozčíleně. Začíná mě to tu štvát.
"Já vážně nevím co jsem čekal! Že ses do mě snad zamilovala? Co jsem to byl za debila! Doufám, že ses aspoň bavila bodře!" z očí mu šlehají blesky. Mlčím. Nehodlám se o tom bavit. Jedna z mých šílených vlastností. Pokud se ode mě něco čeká, udělám pravý opak. Tedy ne pokud je v blízkosti Igor - z toho mám respekt.
"Fajn!" vyprskne, příjde ke mně a ani nevím jak, dřív než se naděju nemáme ani jeden kalhoty. "Když jseš tak nadržená tak si užijem!" tohle bych do něj neřekla. Pokouší se do mě dostat. Ani se nebráním. Ležím tady jak fošna i když mě to tak moc bolí. A nejen psychicky, ale i fyzicky. Trvá to jen pár vteřin a on se ode mě odtrhne jako by dostal ránu elektrickým proudem.
Bez jediného slova si sedne na okraj postele a složí hlavu do dlaní. Obleču se. V kapse od riflí cítím vystřelovací nůž. Nosím ho u sebe už pěkně dlouho. Najednou mnou projedou vzpomínky. Na to co mi provedli a jak jsem se mstila. Mám chuť zase vraždit. Musím pryč nebo toho parchanta budu muset zabít, za to co mi provedl! Hnusí se mi, jak se tady lituje.
Vlezu tiše do bytu. Z ložnice je slyšet sténání. Měla bych na to být už zvyklá, tyhle zvuky mě od malička uspávaly, ale teď se mi hnusí. Položím se na postel a zapnu si mp3. Zazní mi tam song od Madonny -Like a prayer
Just like a prayer, your voice can take me there
Just like a muse to me, you are a mystery
Just like a dream, you are not what you seem
Just like a prayer, no choice your voice can take me there
text: © Charlizee
pict: © Gabismo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama